Dítě na skleníku

Jazzpetit č.25

Podobný osud jako Brautinganův Jazzpetit V melounovém cukru měl také tento sborník soudobých amerických básníků, sestavený z překladů Jaroslava Kořána. opatřený průvodním slovem Josefa Jařaba. Měl vyjít v době, kdy už představitelé Jazzové sekce byli vězněni. Oficiálně vyšel, opět v Odeonu, v roce 1989.

Jardovy frajersky odvážné překlady
K velmi intenzivní spolupráci jsme se sešli jako členové Jazzové sekce. Rozhodli jsme se připravit antologii současné americké poezie. Byly to roky, během nichž jsme z desítek básnických osobností a ze stovek básní skládali dohromady knížku, která měla představit naše vnímání amerických básnických modernistů. Pingpongovým způsobem putovaly vybrané básně a jejich překlady po léta mezi Prahou, Olomoucí a Ostravou s tím, že jsme si řekli, že Jarda umí lépe česky a já zase lépe anglicky. A moc jsme si to užili. Knížku čtrnácti vybraných básníků a básnířek jsme dokončili v roce 1989 a měla vyjít v poloilegální edici Jazzpetit. Bdělí strážci pořádků tomu ale zabránili a rukopis údajně zničili. Konec roku nás oba zastihl v nových životních rolích – Jarda se stal prvním polistopadovým primátorem Prahy a já prvním svobodně zvoleným univerzitním rektorem v zemi. Naše antologie, na níž jsme pracovali prakticky jedno desetiletí a kterou jsme nazvali podle Roethkeho básně Dítě na skleníku, měla po zásahu policie zmizet ze světa. Ale nestalo se, a to zásluhou přátel v nakladatelství Odeon, kteří z rukopisů, které jsme ještě naštěstí měli schované na chalupách, knihu vydal. Antologie byla vybavená elegantněji, než kdyby vyšla v Jazzpetitu, i když čtenářský ohlas by ve skromnější podobě měla nejspíš větší.

(Josef Jařab, amerikanista a bývalý rektor Univerzity Palackého v Olomouci, Lidové noviny 6.6.2017, výňatek ze Vzpomínky.)