Kniha s podtitulem Povídky ztichlého rock’n’rollu podává svědectví o snech a prožitcích jedné generace.
V deseti povídkách knihy Kámen a mouka se známý hudební publicista Vladimír Kouřil (*1944), autor pěti knih o rock´n´rollu a jazzu, poprvé čtenářům představuje jako prozaik. Vypráví příběhy zdánlivě spolu nesouvisející a přesto skládajících obraz jednoho lidského života. V klidném tempu, jakoby jen nenápadně a na okraj dnešních dnů, Kouřilovy povídky podávají svědectví o snech a prožitcích celé jedné generace a vypovídají o naší zemi v průběhu více než šedesáti let. Jejich shrnujícím mottem by velice dobře mohla být autorova věta „A klasický rock´n´roll a jazz rozechvívají nadále ten drobet vesmíru, v němž žiji…“.
Redaktor Jan Šulc ke křtu knihy 16.října 2017 napsal:
měl jsem to štěstí, že jsem se mohl podílet na přípravě vydání knížky Vladimíra Kouřila Kámen a mouka.
Hovořím-li o štěstí, vracím se v duchu zpátky do let 1980–1983, kdy jsem téměř týden co týden coby gymnazista jezdil na Kačerov do domu v ulici Ke Krčské stráni 611, kde sídlila Jazzová sekce. Stěží dnes může někdo mladý, kdo má rád hudbu, pochopit, co to pro mne a pro mé kamarády a spolužáky tehdy znamenalo a co nám to dalo do dalšího života. Jméno Vladimíra Kouřila byl pro mne tehdy pojem a jeho nositel významná autorita, jakých jsem v té době měl jen málo. Neznal jsem ho tehdy osobně, ale ve dvou místnostech v prvním patře domu jsem ho občas vídal. Hltali jsme tehdy s kamarády každou tiskovinu Sekcí vydanou, učili jsme se rozumět modernímu jazzu, náročnému rocku, ale i výtvarnému umění, divadlu a literatuře – to všechno nám Sekce zprostředkovávala. Považuji za svou čest, že jsem se mohl po letech podílet na přípravě vydání Kouřilovy knihy Jazzová sekce v čase a nečase v nakladatelství Torst. Jejímu autorovi jsem dodnes vděčný za všechno, co pro mne a mou generaci vykonal.
Při přípravě knihy o Jazzové sekci jsem se s Vladimírem blíže seznámil. Poznal jsem ho jako člověka velmi skromného, jehož způsob psaní je přesně takový jako on sám: střízlivý, věcný, poctivý. Žádné zbytečné slovní figury či schválnosti, přehnaná exaltovanost či zbytečný patos. Vladimír by nedokázal ve svém psaní ani trochu lhát, byť třeba jen stylem či volbou slovníku. Jaký je a jak vidí svět kolem sebe, tak i píše. Stačí vzít do rukou jeho knihy Český rock´n´roll, Starý a mladý pán hrají jazz či Africké květiny, abyste se o tom přesvědčili sami.
Kniha Kámen a mouka je ve Vladimírově psaní nová tím, že je to jeho první kniha beletristická. Jde o soubor povídek zdánlivě nenápadných, vyprávějících děje časově od sebe vzdálené a jakoby vnitřně nesouvisející, a přitom vnitřně spjaté. To, co je spojuje, není jen autorův střízlivý styl a jemná melancholie, kterou při čtení pociťujeme. Je to něco víc – paměť jednoho lidského života, ba celé jedné generace. Té generace, pro niž byl při životě v Čechách živou vodou rock´n´roll, jak k nám přicházel a jak se v průběhu let v životě lidí proměňoval. Možná každá generace u nás už od 19. století hledala a nacházela v oblasti umění něco, co vyjadřovalo nejlépe její životní pocit – ať už to bylo romantické básnické gesto, artistnost dekadence, složitá spiritualita symbolismu, expresionistický děs z vály, osvobozující gesto dadaismu atd. atp., až po swingové okouzlení generace narozené ve dvacátých letech, jež ve svých prózách ztvárnil Josef Škvorecký. Nenápadná a tichá kniha Kámen a mouka vypovídá mimo jiné o tom, co pociťovala a jak svět prožívala generace Kouřilova. Bylo by ale chybou vidět v povídkách té knihy jen životní či generační výpověď. Ty povídky obstojí každá sama za sebe, můžeme je číst též každou jednotlivě jako vlídnou a pozornou výpověď o světě, podanou jemným a citlivým vypravěčem. V kontextu současné české prózy to není vůbec málo, spíše naopak. Zde nejde o hru se slovy či potřebu být za každou cenu něčím neotřelý. Jde o velmi poctivou a působivou prózu v té nejlepší české prozaické tradici.
Jan Šulc
Vydalo nakladatelství 65. pole, 1. vydání, 288 stran, 248 Kč
http://www.65pole.cz/clanky/289-kamen-a-mouka